Tak už víte, co jsem a jaký budu, až budu velký.

Zatím prý jsem ale ještě hrozně velký rošťák a paniččino střelené trdlíčko. Nojo, jenže - když ono je na tom světě tolik zajímavých věcí a já to všechno musím očmuchat a ochutnat a hlavně - zkusit to rozkousat a podívat se, jaké je všechno i zevnitř. Je toho všude tolik, že kolikrát nestihnu ani doběhnout ven nebo na čůrací plenu a to se pak stane, že letím a ono mi to čurá mezi nožičkama a ... no, však si jistě dovedete představit, že mě nikdo moc nechválí. Panička má nervy jako špagáty, bere to s nadhledem, vezme kyblík a hadr a rychle by to uklidila, kdybych třeba nebyl doma. Jenže já doma jsem a tak jí s tím vždycky musím pomáhat, protože nejsem žádný budižkničemu. Je to docela zajímavá práce. Ona tím hadrem dělá takové pohyby sem a tam a dost rychle, takže mám co dělat, abych ho udržel v zubech a ještě za ním stihl běhat a taky pořádně vrčet. Někdy jsme z té práce oba celí mokříaž na bříškách. Nedávno se nějak stalo, že jsem drcnul do kyblíku a vytírali jsme pak celou chodbu a kuchyni. To byla fuška. Až jsme z toho byli zpocení. Štěstí bylo, že nebyl doma páníček. Mohl by si myslet, že jsem to všechno vyčural já a kdyby se mu zase zachtělo mi v tom vymáchat čumáček, tak bych se určitě v tak velké louži utopil. Já vím, co je to "topit se". Když mě naši přivezli, tak jsem byl ještě hloupý a nevěděl jsem, že ten proužek okolo toho nelikánského, modrého škopku, který máme na zahradě, strašně klouže. Batolil jsem se tam a najednou to tlapky nezvládaly a já po hlavě žbluňkl do vody. Byl jsem tam strašně dlouho a celých těch pět vteřin, než pro mne panička skočila a vylovila mě, do mě všema dírkama natékala voda a potom jsem kašlal a pšíkal a panička mi později, když už jsem byl zabalený ve froťáku a ještě v teplé dece, říkala, že jsem byl jako bublifuk. Musel jsem být legrační, protože když jsem pak u kluků viděl skutečný bublifuk, tak jsem na to koukal s otevřenou tlamkou. Tak veliké a fialové kouličky, že ze mne lítaly???